Rozhovor s Jennifer pro německý časopis "Interview"

28. dubna 2012 v 11:39 | KatnissLover |  Katniss Everdeen-Jeniffer Lawrence
undefined

Úžasná Angie přeložila celý rozhovor Jennifer pro německý časopis Interview. Jennifer vyzpovídala herečka Drew Barrymore a zaručuji vám, že se určitě pobavíte.

Interview s Jennifer Lawrence pro "German Interview Magazine"
Já také děkuji stránce: http://hungergames.cz/
Klik na celý článek


Drew Barrymore: Zrovna jsem byla v zeleninové zahrádce, moje ruce jsou pořád špinavé. Jak se máš?
Jennifer Lawrence: Jsem v pohodě. Zrovna jsem vypila tři hrnky kafe a jsem teď trochu nervózní.
DB: Vím, jak to myslíš. Přešla jsem na ledový čaj, abych snížila přísun kofeinu.
JL: Já bych bez kafe umřela.
DB: Já vím, kafe pomáhá, aby i ta nejhorší situace byla únosnější. Kde zrovna jsi?
JL: V Minnesotě, v hotelovém pokoji.
DB: Já jsem nadšená, že s tebou můžu dělat rozhovor.
JL: Já jsem ráda, že chceš. Jodi Foster se mnou dělala rozhovor pro Americké vydání.
DB: Nedávno jsem jí potkala v restauraci, celá jsem se třásla. Je úžasná. Vždycky jsem jí obdivovala.
JL: … a pak jí potkáš a ona je tak normální. A báječná. A milá. A ani neví, že je náš idol.
DB: To mám nejraději. Není nic horšího než potkat jednoho z tvých hrdinů a být jím zklamaná.
JL: Já vím. Zrovna jsem potkala Johna Stamose, víš, strýce Olsenových ve Full House. Trochu jsem se zhroutila, protože jsem byla tak nadšená. Je tak okouzlující - pokud by nebyl okouzlující, tak bych se z toho asi nedostala. Zničilo by mi to život. Dokážeš si představit: potkáš strýčka Jesseho a on není příjemný.
DB: Já jsem si nedávno uvědomila, že John Stamos je znepokojivě hezký, umí dobře stárnout. Přírodní cestou, bez žádných plastických operací. Vůbec nezestárl.
JL: Rozhodně. Vypadal tak dobře, že se ze mě stal sprostý kluk. Dívala jsem se mu celou dobu na zadek. Většinou to nedělám.
DB: Ty mu koukáš na zadek a připadáš si jako muž a ne jako žena? To je zajímavé.
JL: Měla jsem nutkání mu sáhnout na zadek a říci: Hej chlape, jak se vede?
DB: Měla jsi to udělat. Jsem si jistá, že by se mu to líbilo …
JL: … nebo by mi dal facku na tvář …
DB: …ale to by bylo taky zábavné. Četla jsem v jednom z tvých interview, že dokážeš být posedlá, kdy jde o postavy, které hraješ. Řekla jsi, že se často cítíš, jako bys jim rozuměla.
JL: Jo, může to znít trochu divně, ale občas se cítím, že moje postavy jsou moje spřízněné duše. A tím nemyslím, že jsem nejlepší herečka - jsou tisíce lidí, kteří vědí více o herectví než já. Ale občas si připadám, že znám a rozumím postavě tak dobře, že za ni dokážu mluvit, aniž bych zněla falešně a nepřirozeně. Ale to se stává málokdy. Takže když se to stane, tak opravdu chci tu roli hrát.
DB: Když jsem si to interview četla, ihned jsem se do tebe zamilovala. Cítím se úplně stejně. Jako herečka víš, že jsou různé způsoby jak zahrát postavu. Pak si ale přečteš scénář a pomyslíš si: o prosím, nenechte tu holku vypadat jako oběť, ona je silná, já vím, že je silná. Nebo: ona je vtipná a plná života, a když se někdo pokusí jí zobrazit jako depresivní a nepříjemnou, tak se mnou budou mít problém.
JL: Jo, zamiluješ se do své postavy a pak si začínáš představovat všechny způsoby, které mohou být špatné. To bylo v případě, když jsem se sešla s Gary Rossem, režisérem The Hunger Games a řekla jsem mu: "Úplně rozumím, proč jsem špatná osoba pro tuto roli. Ale ať jí získá kdokoliv, nesmíš dovolit, aby Katniss byla příliš cool (klidná). I když musí být silná, když střílí na své protivníky, je také smutná, zoufalá a vystrašená. Nesmí tam být jediný moment v celém filmu, ve kterém by si neuvědomovala fakt, že může být sama zabita."
DB: Když si přečteš scénář a víš, že tu roli chceš hrát, jsi klidná nebo neklidná tak, že nemůžeš spát celou noc, protože víš, že budeš muset bojovat tvrdě, abys ji získala.
JL: Většinou jsem klidná, ale je to zvláštní pocit. Na jednu stranu jsem šťastná, že jsem našla tuto výjimečnou postavu, spřízněnou duši, pokud to tak chceš nazývat. Na druhou stranu také vím, že není nic moc, co můžu udělat, abych tu roli získala, alespoň ne hned. Nějak se mi daří vypnout mysl. Dám si něco k jídlu a lehnu si na gauč.
DB: Leháš si na gauč a jíš - zbožňuji tě, jsi úžasná. Jsi všechno, co bych chtěla od muže.
JL: Přesně, pokaždé když ke mně přijdou kamarádi, ležíme na gauči, jíme a pijeme: To je přesně to, jak si představuješ dobré manželství.
DB: Úplně, cítím se podobně … burákové máslo nebo marmeládu?
JL: Burákové máslo.
DB: Super.
JL: Existují lidé, kteří jedí jenom marmeládu? Bez ničeho na vrchu?
DB: Jo, já. Nedávno jsem musela, byla jsem prakticky přinucena.
JL: Proč jsi byla přinucena jíst marmeládu?
DB: Měla jsem hosty na oběd, bylo to něco jako thajsko-těstovinové-burákovo-máslová extravagance, nakonec nezbylo žádné burákové máslo. A potom, po několika dnech jsem toužila po něčem sladkém a jediná věc, která zůstala, byla jahodová marmeláda od Chateau Marmont. Namazala jsem si jí na toast. Bylo to dobré.
JL: O, na toast. Toast všechno mění, samozřejmě mám také ráda marmeládu na toastu. Ale dokážu jíst burákové máslo bez toastu, přímo ze sklenice.
DB: Opravdu? Já bych nejraději skočila nahá do sklenice burákového másla, to by mi udělalo radost.
JL: Když dostanu první velký šek, chci se koupat v bazénu plným těstovin. Dokud si to nebudu moct dovolit, zůstanu v mém hotelovém pokoji a budu se zásobovat těstovinami.
DB: Jak máš ráda těstoviny?
JL: S omáčkou Bolognese, velmi jednoduše.
DB: Momentálně jsem posedlá z těch (Ramen) japonských nudlí v polévce.
JL: O můj bože, na ty jsem úplně zapomněla. Ramen s kuřetem, samozřejmě, moc dobré.
DB: Když jsem na neznámém místě vygoogluju si, kde najít dobrý Ramen.
JL: Já si ho kupuji v obchodě s alkoholem za rohem. Je to perfektní, je tam alkohol a Ramen. Když nad tím, přemýšlím, neměla bych se stěhovat pryč.
DB: Kde teď vlastně žiješ?
JL: V Santa Monice.
DB: Raději bys létala na obloze jako pták nebo plavala v hlubinách oceánu jako ryba?
JL: Létat jako pták. I když, myslím, že by mě více zajímalo sledovat ryby v oceánu než vidět svět z ptačí perspektivy - vsadím se, že tě to po chvíli bude nudit. Ale pořád, raději bych létala, než plavala. Je to složité. Měla bych být létající ryba.
DB: Představ si, že žiješ v románu: jakou mužskou a ženskou postavou bys chtěla být?
JL: Dobrý bože … na vteřinu jsem si představila román JD Salingera, ale to je samozřejmě blbost, nikdo by nechtěl žít v jeho románu.
DB: Protože je to příliš existenciální?
JL: Jo, a ještě k tomu přidej 50. léta, to není nic pro mě. Z nějakého důvodu mě napadají pouze lidé, kterými bych nechtěla být. Například matka ve filmu "Musíme si promluvit o Kevinovi". Co třeba tohle. Ráda bych byla Ježíšem z bible. A Kitty z Anny Kareniny. Líbí se mi, jak nenahlíží na svůj život jako na problém, ale bere ho bez dramatu a komplikací. Obdivuji takové lidi, kteří se nenechají ničím rozhodit.
DB: Jsem na straně600 aněco v té knize. Připadá mi to jako nejtěžší výzva dokončit tuto knihu.
JL: Zrovna jí čteš?
DB: Čtu pět knih a je mezi nimi. Slyšela jsem, že je to jedna z tvých oblíbených knih. Ale pokračuj: Jakou mužskou postavou bys chtěla být?
JL: Těžké. Možná někdo z knihy Huntera S. Thompsona, ale pak bych byla celý den opilá, nevím, jestli bych to chtěla. Omlouvám se, nikdo mě nenapadá - a nezáleží na tom, jakou postavu si vyberu, vždy mě bude pronásledovat. Takže moje odpověď by neměla být hloupá, což je ještě horší. Kdo bys chtěla být ty?
DB: Já? Vůbec nevím.
JL: … vidíš! Dokážu myslet jen na postavy, kterými bych nechtěla být. A Ježíš. A možná Ross z přátel. Jo, to je moje poslední slovo: Ráda bych byla Ježíšem nebo Rossem z Přátel.
DB: Další otázka: den nebo noc?
JL: Den, protože se bojím duchů. Zrovna včera, když jsem se nastěhovala do nového pokoje v hotelu, byla jsem hluboce přesvědčena, že bych si neměla mýt můj obličej, protože, kdybych se podívala do zrcadla, tak bych viděla ducha. A potom jsem musela prohledávat celý pokoj, jestli nenajdu stopy po duchovi.
DB: Možná bys měla chodit spát při úsvitu.
JL: Jo, sluneční paprsky jsou vždy úlevou. Nový den, kde nemůžu být zavražděna duchem!
DB: Mohu se zeptat, jak dlouho se bojíš duchů?
JL: Pořád. Ale musím říct, že mám představivost lidí, kteří jsou vnímání jako šílenci. Pokaždé když vidím lidi na ulici, kteří křičí a mluví nesmysly, tak s nimi soucítím. Jejich chování mi dává smysl.
DB: Q-tip nebo Kleenex?
JL: Q-tip.
DB: Přesně … můžeš se lépe dostat do …
JL: … otvorů, naprosto.
DB: Steak nebo ryba?
JL: Steak.
DB: Kdybys mohla něco vynalézt, co by to bylo?
JL: Nevěřila bys mi, ale obzvláště po ránu, když vstanu, vymýšlím úžasné věci, které by se mohly vyvíjet. Například myčka na nádobí, která pokládá umyté nádobí do skříně. Kdykoliv jsem v práci a jen pomyslím na nádobí v myčce, hned jsem v depresi.
DB: Z nějakého nevysvětlitelného důvodu není tak hrozné dávat nádobí do myčky, jak ho vyndávat.
JL: O, a ještě něco co bylo na vrcholu mého seznamu od mých školních let: prdící filter, který by přefiltroval ne jenom zápach ale i zvuk.
DB: O, Jennifer, jsi tak skvělá … na koho se můžeš spolehnout?
JL: Na mojí matku, i když se s ní pořád hádám. Jakmile zvedne telefon a řekne ahoj, leze mi na nervy. Ale neustále jí volám, ať se něco děje nebo ne. A pak přemýšlím, jestli se vůbec mohu od ní odloučit. Je úžasná. A také se mohu spolehnout na mého tátu, mimochodem, nikdy se s ním nehádám. Ale nejvíce se mohu spolehnout na své bratry. Znají mě nejlépe, I věřím, že mi nikdy nelhali.
DB: To je super.
JL: Ale jsou ke mně ve stejném okamžiku vždycky zlý. Víš, když někdo říká něco extra ošklivého jako: "Tvoje vlasy vypadají jako ho.no"! a ty sis myslela, že sis udělala dobré kamarády. Je to přesně tak s mými bratry.
DB: Když cestuješ a) máš nepořádek ve svém hotelovém pokoji nebo b) žiješ s kufrem?
JL: Žiji s kufrem. Jen když točím film, tak si pokládám obrázky a podobné věci na noční stolek. Vlastně jsem nesmyslně chaotická, ale zároveň chorobně pořádná. Proto většinou když udělám nepořádek, tak jsem tím tak strašně naštvaná, že to musím uklidit a všechno vyčistit.
DB: Máš poslední týden života - jak se s tím vypořádáš?
JL: Udělala bych všechny věci, které jsem vždycky chtěla udělat, spíše věci, které se bojím udělat, protože jsou nebezpečné: base jumping, seskok s padákem, a podobné věci. Cestovala bych, i když na to není moc času, nakonec mám jenom jeden týden. Určitě bych hodně jedla. A navštívila bych mojí rodinu v Kentucky.
DB: Ale protože budeš mít dlouhý a šťastných život, ráda bych věděla, co bys dělala, kdybys nebyla herečkou.
JL: Přirozeně bych chtěla vytvářet a režírovat filmy, ale tohle jsou nudné odpovědi, protože se opět týkají filmového průmyslu. Mimo to bych chtěla být matkou. Dokonce, když jsem byla dítě, chtěla jsem mít dítě - to je taky nudná odpověď, ale tak to je.
DB: No není vůbec nudná odpověď - zvláště, když býti režisérem a býti rodičem jsou trochu podobné profese. Jsem si jistá, že budeš v obou skvělá.
JL: Dobrý bože, Drew, neříkej takové věci. Po tomto interview budu chodit vztyčená a říkat: "Hej lidi, jste připraveni se do mě zamilovat?"
DB: Jsi člověk, kterému je vždy příliš horko nebo komu je pořád zima?
JL: Je mi vždycky zima - to bude pravděpodobně vyryto na mém náhrobku. Moje nohy jsou vždycky studené, je to hrozné, jsou studené jako mrtvola. Moje ruce také.
DB: Když kluk vejde do místnosti, co by měl udělat, aby upoutal tvojí pozornost?
JL: Usmívat se, řekla bych. Ale ne takový ten profesionální úsměv, takový koukni-jak-krásně-se-umím-smát úsměv, ale měl by se smát roztomilým a skromným způsobem. A navázat oční kontakt. Oči jsou důležité.
DB: Co by neměl v žádném případě nosit?
JL: Basebalovou čepici nasazenou obráceně a tričko, které není přiměřený k jeho věku, takové které říká: Hej, jsem pořád cool, pořád to můžu nosit!" A ty říkáš: Ne, bohužel nejsi cool.
DB: Mě odradí kluci, kteří nosí bílé tenisky …
JL: … o bože, babiččiny boty …
DB: … jo, nemyslím Adidasky z 80. let, ale ty pohodlné a sportovní - nechutné. Dobře, další otázka: Jak by tě měl kluk pozvat na rande?
JL: Se sebejistotou a vtipným způsobem, jako kdyby to celé byl jen vtip. To asi protože jsem vyrostla s dvěma bratry. Když se někdo snaží být až moc romantický hned zkolabuji. Válím se po zemi, když mi někdo řekne: "Jennifer, jsi tak krásná" nebo podobně - a to nezanechá dobrý dojem.
DB: Naštěstí jsme velice odlišné, co se týče tohohle. Představ si, že sedíš v kině, koukáš na film a měla bys možnost být součástí filmu, stejně jako ve "Pyrole rose of Cairo" filmu Woodyho Allena - jaký film by to byl?
JL: Ty máš ale otázky … "Noc v Paříži" mi skočilo do hlavy, ale pravděpodobně jen proto, že jsi zmínila Woodyho Allena. Ale první věc, která mě napadla, byla Bridget Jones …
DB: Cože?
JL: Někdo se mě nedávno ptal, s kým bych chtěla dělat rozhovor, hned mě napadl Hulk Hogan. Někdy si myslím, že bych měla mít více smysluplné a umělecké odpovědi, ale pravdou je, že bych chtěla být Bridget Jones a zajímá mě Hulk Hogan. Ale "Noc v Paříži" by byla taky možnost.
DB: To je můj oblíbený film minulého roku.
JL: Můj taky.
DB: Protože to bylo tak chytré. Protože říká, jak bys neměla idealizovat minulost, ale být odvážná natolik, aby si žila přítomností. Někdy sleduješ filmy, které tě naučí důležité lekce. Jako "Noc v Paříži" nebo "Vzhůru do oblak".
JL: O, "Vzhůru do oblak". Drew, teď jsem se zamilovala do tebe. "Vzhůru do oblak" bylo úžasné, celou dobu jsem brečela.
DB: Kdo je láska tvého života?
JL: Já nevím, myslím, že jsem příliš pitomá a příliš mladá na to, abych věděla, kdo je moje láska života. Asi jsem tu osobu ještě ani nepotkala.
DB: Byla bys raději, kdyby tě někdo lechtal po dobu pěti minut krutým, úžasným a nemilosrdným způsobem, nebo bys raději šla po neznámé ulici nahá a s páskou na očích?
JL: Šla bych po ulici nahá se zavázanýma očima. Já nesnáším lechtání.
DB: To je strašné.
JL: Hrozné. Ale chůze po ulici nahá, není problém. Chodím doma nahá pořád. A kdyby moje oči byly zavázané, tak bych si ani nevšimla, že mě někdo sleduje.
DB: Máš oblíbenou barvu?
JL: To záleží na předmětu. Máš na mysli zeď nebo auto nebo dům? Možná temně rudá. Pokaždé, když si jdu koupit kosmetiku, vyberu si krémy v rudém obalu.
DB: Kdyby si se měla rozhodnout co bys musela jíst celý rok, co by to bylo?
JL: Kuřecí smažená rýže a hodně sojové omáčky.
DB: Hodně sojové omáčky, tak to se probudíš extra nafouklá druhý den.
JL: Jo, o tom jsem četla. Máš tradici jíst čínu každou neděli a hodně sojové omáčky. Probudíš se nafouklá, ale stojí to za to.
DB: Rozhodně.
JL: Včera jsem se nacpala Cheetos a potom někdo řekl: "ale ne, zítra to budeš muset vypotit." A já řekla: "Mě je to jedno, chutná to úžasně." Jak se říká: chvilka na rtech, navždy v bocích. Ale co se dá dělat, když je ta chvilka tak skvělá?
DB: V jaké zemi by sis představila žít po celý jeden rok?
JL: Anglie. Vím, že to nezní moc dobrodružně. Ale cítím se tam doma. Ale nikdy jsem nebyla v Řecku nebo Indii, ráda bych tam jela.
DB: Indie je skvělá.
JL: Dobře, tak pojedu do Indie.
DB: Jaký malíř, mrtvý nebo živý, bys chtěla, aby ti nakreslil portrét?
JL: Myslím, Picasso by byl super, ale Rembrandtovi stíny jsou zajímavější. Řekla bych Rembrandt.
DB: Taky by jsi mohla jíst, co bys chtěla a pořád bys vypadala krásně, kdyby tě nakreslil Rembrandt.
JL: To je sen: jíst Cheetos a pořád vypadat krásně.
DB: A teď poslední otázka: mezera mezi zuby nebo pihy?
JL: Těžké. Ale protože mám ráda zuby: mezera mezi zuby. Dneska ráno jsem někomu řekla, že mám ráda křivé a velké zuby, zuby, které jsou vlastně moc velké v puse.
DB: Můj bože, tohle bylo skvělé. Vrátím se k mé zeleninové zahrádce celá radostná a potěšená, budu se smát celou dobu.
JL: A já půjdu do Mall of America, budu se taky smát, bylo to opravdu, opravdu skvělé
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 28. dubna 2012 v 11:44 | Reagovat

pěkný :)

2 Buffy Buffy | Web | 3. května 2012 v 20:01 | Reagovat

To je super a je fajn že rozhovor dělala s Drew a krásně to ukončily :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama